Rok a pět měsíců.

Přesně tak dlouho jsem sem nic nepřidala.
Proč? 
Ani já nevím, blog jsem jednoduše úplně vytěsnila z hlavy, nejspíš ze strachu, že ho objeví spolužačky, ale vzhledem k tomu, že moje spolužačky jsou v pohodě i s wattpadem, myslím, že i ten blog přežiju.
Změnila jsem se, dost. Nebo si to alespoň myslím, ale věc co vím jistě je, že moje dětství už skončilo a to přesně v den, kdy jsem přišla o moji kočku, se kterou jsem byla od jednoho roku. Mě je 17 a jí bylo 16. Na kočku je to dost slušný věk, ale i tak je to pro mě teď dost těžké, protože ten den nastal před týdnem. O tom, ale mluvit nechci.

Momentálně jsem ve třetím ročníku na střední a upřímně mi tenhle rok momentálně připadá nejjednodušší, což jde vidět i na mých známkách, které jsou lepší než kdy jindy. 

Jinak mi ale přijde, že se svým životem nikam nemířím. Kamarády mám stále ty samé a s nikým novým jsem se neseznámila, hlavně protože nemám kde a kdy. S kamarádkami se vidím ve škole a vzhledem k tomu, že většina z nich ani nebydlí ve městě, tak to školou i končí. 
Je to stále všechno do kola. Vstanu, jdu do školy, přijdu domů, jdu spát. 
Potřebovala bych nějakou změnu. Velkou změnu. A tím nemyslím vlasy, protože ty jsem změnila v létě. Změnu v životě. Poznat někoho novýho, zamilovat se, klidně i nešťastně. Ale prostě žít, protože teď spíš přežívám a to mě už nebaví. 

Ani nevím, kam tímhle článkem mířím, jen jsem vám (jestli tady někdo zůstal), že žiju. Ne moc šťastně, ale žiju a pokusím se být zase aktivní. Jasně, to jsem psala už tolikrát, ani nechci slibovat článek každý týden, nebo měsíc, ale třeba jednou za dva/tři měsíce bych mohla dát, samozřejmě, jestli budu mít nápady a jestli to někdo bude číst.

Tak se zatím mějte.